PT Freeport Indonesia v provincii Papua

Přicházíme s další zprávou ohledně Indonésie, v níž Vás chceme seznámit s nynějším vývojem situace v provincii Papua, o které jsme se již dříve zmiňovaly.

Jak již bylo řečeno, Papuánci se neustále bouří proti indonéské vládě. V této provincii má sídlo také PT Freeport Indonesia, což je dceřiná společnost americké společnosti. Zaměstnanci této velmi významné těžařské firmy demonstrují za zlepšení podmínek práce, ale také žádají o vznik státu Západní Papua. A právě i v tomto vidí někteří politici problém. Neboť ze schůze Dr. Nurhayati Ali Assegaf, M.Sc., MP a zvláštního oddělení pro urychlení a vývoj v Papui a Západní Papui (UP4B) vyplynulo, že existuje obava z podpory PT Freeport Indonesia o oddělení Papui od Indonésie. Potom by měla společnost větší možnost kontroly nad územím. K této obavě přispěl i fakt, že v Austrálii ve městě Darwin by měla začít od roku 2012 výstavba americké vojenské základny. Indonéští politici se obávají, že by mohli podpořit Papuánce. Ovšem předseda UP4B a posléze i velitel ozbrojených sil admirál TNI Agus Suhartono uklidnili, že 2500 záložníků USA bude na základně jen z důvodů pomoci, a to především v době katastrof v oblasti zemí ASEAN, nebudou tedy nijak zasahovat do problematiky Indonésie a Papui a už vůbec zde nebudou kvůli kontrole společnosti PT Freeport Indonesia. Což šlo vidět i na setkáních prezidentů Indonésie, USA a Austrálie, jelikož při domluvách na vzniku základny v Darwinu nehovořili o společnosti PT Freeport Indonesia.

Uvidíme tedy, co se bude dále dít v oblasti této problematiky na Papui v blízké budoucnosti…

Charakteristika ekonomické situace v Indonésii

V tomto článku bychom se chtěly podívat na Indonésii z ekonomického hlediska a také na to, jak k ekonomice přispívá mezinárodní spolupráce a situace ve světě.

Indonésie je bezpochyby zemí s velkým potenciálem. Momentální prezident je velmi schopný a snaží se zemi co nejvíce pozvednout. Tento stát díky účasti v mnohých významných organizacích prosperuje a také výrazně zasahuje do mezinárodní politiky, čemuž nasvědčuje například snaha celosvětově řešit problém nezaměstnanosti, se kterým se právě Indonésie výrazně potýká. Ovšem na druhou stranu země momentálně vykazuje dynamické tempo růstu, což je zajímavé i z toho důvodu, že se potýká jak s náboženskou nesnášenlivostí v některých lokálních oblastech, tak i se separatistickými pokusy papuánské provincie. Jenže nesmíme opomíjet fakt, že Indonésie má i mnoho kladů, kterými láká, ať už relativně mladou populací, vzrůstajícím počtem střední třídy nebo velkými zásobami nerostných surovin. Tyto faktory zapříčiňují stále větší zájem zahraničních investorů o tuto oblast. Zemi by to tedy mohlo pomoci s problémem nezaměstnanosti a zároveň s chudobou, neboť zde stále žije značné množství obyvatel pod hranicí chudoby. K prosperitě země a růstu ekonomiky napomáhá jak domácí spotřeba, tak i vládní výdaje například do infrastruktury, čímž dává práci místním firmám, a dále je vzestup ekonomiky zapříčiněn stabilním telekomunikačním sektorem, službami, místním zemědělstvím a v neposlední řadě i výše zmíněnými nerostnými surovinami, které se již snaží Indonésie i zpracovávat. Díky tomuto zázemí mohl Muliaman D. Hadad, zástupce guvernéra Bank Indonésie, uklidnit obyvatelstvo, když se vyjádřil k finanční krizi, která se rozmohla v celé Evropě a také ve Spojených státech amerických. Usoudil, že i v této těžké situaci budou státní banky v Indonésii schopné odolávat vlivu finanční krize díky dobrému výkonu národního bankovního systému. Ze zátěžových testů, jež byly provedeny, se totiž ukázalo, že dopad na indonéský bankovní kapitál není příliš velký. Avšak Muliaman D. Hadad podotkl, že je třeba si uvědomit také psychologický dopad finanční krize, který by mohl přinést pokles hospodářského rozvoje země. V květnu letošního roku se konala na různých místech Indonésie ekonomická jednání, a to mezi Indonésií a Jižní Koreou, zasedání byla na vládní a také podnikatelské úrovni. Ze schůzí vyplynulo, že v hlavním městě Jakarta by měl být založen společný sekretariát pro oporu ekonomické spolupráce, jako je zahraniční obchod, investice a jiné, mezi Indonésií a Jižní Koreou. Dalším faktorem pro udržení ekonomiky a jejího růstu bylo zvolení nového ředitele Asijské rozvojové banky (ADB) pro Indonésii J. Lindborga. Tento muž má za sebou dlouhodobou praxi a nechal se slyšet, že jeho snahou je posílit vztah ADB a Indonéské vlády tak, aby do roku 2025 patřila Indonésie k velmi vyspělým zemím světa.

Indonésie se rovněž zúčastnila 15. listopadu 2011 zasedání Rady ministrů (COM) Indického oceánu Rim Sdružení pro regionální spolupráci (IOR-ARC) v Indii, konkrétně konané v Bangalore. Zasedání vedl indický ministr zahraničí, S. M. Krišna, předseda představenstva a Kevin Rudd, ministr zahraničí Austrálie jako místopředseda IOR-ARC na období 2011-2012 a přítomno bylo celkem 19 členských zemí. Z tohoto zasedání vyšla Indonésie se závazkem spolupráce v Indickém oceánu a bylo ustanoveno šest hlavních oblastí spolupráce: pro námořní bezpečnost, obchodní a investiční usnadnění, řízení rybolovu, snižování rizika katastrof, technickou spolupráci, propagaci cestovního ruchu a kulturní výměnu.[1] Opět se ukazuje důležitost a aktivita země v mezinárodní ekonomické spolupráci.

K dalším ekonomickým kladům patří znovuzvolení Indonésie jako příslušníka Mezinárodní námořní organizace (IMO) Rady kategorie C pro rok 2011 – 2013. V tomto volebním hlasování se Indonésii podařilo zvýšit své pořadí v porovnání s rokem 2009, kdy se země umístila na třetím místě. Znovuzvolení Indonésie členem Rady IMO je jakousi formou uznání a ocenění role mezinárodního společenství. Země aktivně a pozitivně přispívá k činnosti IMO v oblasti bezpečnosti lodní dopravy a mořského životního prostředí, při problémech pirátství v Adenském zálivu, vodách Somálska a v oblasti klimatických změn. Indonésie tak bude nadále hrát klíčovou roli ve světové lodní dopravě.

Co se týče výhledu do budoucnosti z ekonomického hlediska, jde vidět zájem o zemi ze strany zahraničních firem a vládní investice na podporu vytvoření pracovních míst se projeví v růstu ekonomiky. V oblasti cestovního ruchu, nejvýznamnějšího odvětví v tomto teritoriu, se hned v lednu 2012 má indonéský prezident S. B. Yudhoyono účastnit v severní provincii Sulawesi, nazvané Manado, Asijského fóra cestovního ruchu (ATF). Ministr provincie M. R. Mokodongan sdělil, že svolání mezinárodní agendy v této oblasti je zvláště kvůli maximální podpoře cestovního ruchu. Uvidíme tedy, jestli Indonésie v následujícím období ustojí nestabilitu ekonomiky ve světě.

---

[1] KEMLU.GO.ID, Indonesia Tegaskan Kembali Komitmen Majukan Kerja Sama di Samudera Hindia.  [online]. 2011 [cit.2011-16-11]

Papua požaduje plnou nezávislost na Indonésii

Indonésie rozprostírající se na několika tisících ostrovech se skládá z 33 provincií. Pět z nich, tedy Aceh, Jakarta, Yogyakarta, Papua, a Západní Papua, má i větší míru autonomie. My bychom Vás chtěly v tomto článku seznámit s problematikou Papui, provincií rozprostírající se na západní části ostrova Nová Guinea, která byla roku 2003 rozdělená na Papuu a Západní Papuu, sousedící na východě se státem Papua Nová Guinea.

Provincie byla Indonésií anektována roku 1969 a již od tohoto roku s ní vedli obyvatelé Papui spory, neboť ustavičně bojují o nezávislost. Také obviňují vládu, že jim nechce dopřát autonomii z toho důvodu, že se na jejich území nalézá velké nerostné bohatství, jako je například ropa. Přestože vláda přistoupila na požadavek ponechat zde až 80% získaných peněz z prodeje místních nerostných zásob, také větší míru autonomie nestačí a neustále je slyšet hlas skupin propagující separatismus. Na vládě požadují, aby uspořádala referendum, tedy aby měli právo na sebeurčení.

Do tohoto problému se dokonce zapojila i Národní komise pro lidská práva, která velmi důrazně doporučuje v Papui dodržovat lidská práva a zřídit Komisi pravdy a usmíření, což by vedlo k rychlejšímu vyřešení konfliktu. Právě lidská práva jsou v této oblasti údajně porušována prostřednictvím indonéských bezpečnostních sil. Ve čtvrtek, 17. 11. proběhlo masivní shromáždění v Západní Papui, konkrétně v Manokwari. Zde demonstranti opět požadovali oddělení Papui od Indonésie. A navíc již před měsícem proběhl III. papuánský kongres, ve kterém si ustanovili nezávislý a suverénní stát Západní Papua a zvolili prezidenta i premiéra. Vysloven byl také jasný požadavek pro ukončení okupace této země Indonésií. Na to však okamžitě reagoval indonéský prezident, který popřel ustanovení státu Západní Guinea, vnímá to jako zradu a naprosto odmítá vznik státu ve státě.

Jak se bude situace dále vyvíjet po ustanovení Západní Papui jako státu, zatím však nelze předvídat.

Indonésie a summit G20

V předchozím článku jsme Vás informovali o summitu G20 a nyní bychom Vás chtěly obeznámit s průběhem a výsledkem zasedání, zaměřeném na počínání si indonéského prezidenta.

V Cannes se od 3. – 4. 11. 2011 konalo zasedání G20, kterého se účastnilo dvacet nejsilnějších ekonomik světa. Mezi ně patří i Indonésie, proto nechyběl prezident Susilo Bambang Yudhoyono. Indonésie je členem již od vzniku organizace, tedy roku 1999. Řadila se zde hlavně díky své rozvíjející se ekonomice, což stále platí. Indonéská ekonomika stále vzrůstá a nejvíce se na tom podílí jak domácí spotřeba, tak export a vzrůst domácích i zahraničních investic. Vzhledem k tomu, že G20 řeší klíčové otázky v oblasti globální ekonomiky a jejím cílem je rozvíjet společný názor mezi členy v otázkách dalšího vývoje globálního ekonomického a finančního systému, pak právě Indonésie má v této organizaci výrazný vliv.

V průběhu summitu měl slovo S. B. Yudhoyono, který mluvil o problémech hospodářské obnovy, neboť Indonésie je zemí, v níž se daří momentální ekonomické nestabilitě odolávat hlavně díky výbornému a ustálenému hospodářství. Hovořil, jak opět nastartovat ekonomiku v Evropě, protože je důležitá pro rozvoj a stabilitu okolních zemí. Prezident se také sešel s předsedou komise EU a předsedou Evropské rady. Na jednáních G20 varoval všechny zúčastněné země před krátkodobým výhledem na ekonomickou situaci a žádal, aby se zaměřili i na dlouhodobější ekonomické procesy. Připomněl účel zřízení organizace G20, která se má snažit o vyváženou globální ekonomiku, usilovat o snížení chudoby a brát v úvahu zájmy rozvojových zemí nebo nejméně rozvinutých států.

Indonéský prezident po svém návratu do Jakarty poskytl interview ohledně summitu G20. Svou řeč zakončil slovy, že Indonésie je schopna hostit summit v roce 2016 a doufá, že se tak také stane.

Aktuální aktivity Indonésie v mezinárodních organizacích

Indonésie je v letošním roce předsedajícím státem organizace ASEAN. Jak si ve své pozici předsedající země vede a co je hlavním tématem projednávání v rámci tohoto uskupení? V jakých dalších organizacích Indonésie působí? Právě o tom se dočtete v následujících řádcích.

Na základě svého předsednictví v organizaci ASEAN, se v Indonésii konalo mnoho jednání a zasedání o strategiích a cílech, které se mají v rámci organizace splnit. Můžeme zmínit návštěvu Yingluck Shinawatry, premiérky Thajska, ve Státním paláci, která s indonéským prezidentem Susilem Bambangem Yudhoyonem jednala o vzájemných vztazích mezi Thajskem a Indonésií. Dále pak například na ostrově Bali proběhla v neděli 23. 10. 2011 schůzka ministra obrany Spojených států amerických Leona Panetty s ministry obrany zemí začleněných do organizace ASEAN. Jeho cesta do Indonésie byla naplánována především z důvodu posílení vzájemných vztahů. S indonéským ministrem obrany Purnomem Yusgiantorim pak projednával otázky vojenské spolupráce a také stále trvající reformy v rámci TNI.

Co se týče samotné organizace ASEAN, ta letos slaví 44. výročí od svého vzniku. Nově se zde má vytvořit jakási forma spolupráce v rámci Společenství ASEAN složená ze tří pilířů: ASEAN hospodářského společenství (AEC), ASEAN politicko-bezpečnostní komunita (APSC) a ASEAN společensko-kulturní společenství (ASCC). Avšak tato nová forma spolupráce zemí Jihovýchodní Asie má začít fungovat až v roce 2015. Indonéský prezident Susilo Bambang Yudhoyono se vyjádřil u příležitosti výročí ASEANU 7. 8. 2011, že tato organizace se velmi příznivě podílí dialogy na řešení globálních problémů.

Právě tento měsíc se má konat na ostrově Bali summit organizace ASEAN, kterého se zúčastní, kromě členů vlád států organizace ASEAN, také Japonsko, Čína, USA, Jižní Korea a zvláštní vyslanec z Nového Zélandu. V rámci summitu chce ASEAN společensko-kulturní společenství (ASCC) prosadit především dokončení provozu dálnice ASEAN (Ahn), železnice Singapur-Kunmingu (SKRL), a lodního přístavu. Na summitu se bude řešit také problematika víz.

Indonésie je dále členem OSN a právě Organizace pro výchovu, vědu a kulturu, fungující v jejím rámci, pořádalo Valné shromáždění v Paříži. Uskutečnilo se 2. 11. 2011 právě k oslavě 10. výročí 36. Všeobecné deklarace kulturní rozmanitosti. Indonéský prezident dostal pozvání promluvit na tomto shromáždění, což má představovat jakési ocenění indonéské vlády, která se zavázala k ochraně a podpoře kulturní rozmanitosti jako svého majetku. Neboť, jak řekl mluvčí ministerstva zahraničí Teuku Faizasyah, Indonésie je zemí s velkým množstvím kultur, významných chrámů a parků již chráněných, tedy připsaly se na seznam světového dědictví. Prezident přiletěl do Francie již 31. 10. 2011 se svou chotí, několika ministry a odborníky. Na půdě OSN byli přivítáni generální ředitelkou UNESCO Irinou Bokovou. Posléze indonéský prezident pronesl svou řeč, v níž uvedl, že jeho vláda se bude i nadále snažit udržet a stále rozvíjet kulturní rozmanitost země.

Po zasedání se prezident se svými společníky přemístil do dalšího francouzského města, kterým je Cannes. Zde se od 3. - 4. 11. 2011 koná summit G-20, ve kterém je Indonésie silným členem. A právě ještě před zahájením summitu spolu budou jednat jak prezident Indonésie, tak i hlavy vlády čtyř spřátelených zemí, jimiž jsou Německo- kancléřka Angela Merkelová, Mexiko- prezident Felipe Calderón, EU- prezident Herman Van Rompuy a předseda Evropské komise-José Manuel Barroso. Teuku Faizasyah považuje summit za velmi naléhavý, a to hlavně z důvodu finanční krize v EU, která může ohrozit světovou ekonomiku. Debaty tedy budou směřovat ke způsobům oživení ekonomiky a obnovení globální stability, aby mohlo dojít opět k růstu a posílení obchodu. Indonésie tedy hodlá poskytnout lidem větší pracovní možnosti a zaslouží se o rozvoj infrastruktury.

Indonésie kromě organizací, kterými jsme se zde zabývali, působí také v mnohých dalších, je členem například UNIDO, UNICEF, UNIO, WHO, FAO, IMF, WTO, AFTA, APEC, OPEC, ASEM, WB, IBRD, ad. Členství Indonésie v organizacích je velmi důležitým faktorem, zejména z hlediska rozšiřování zahraničních vztahů s ostatními státy světa.

Nový vládní kabinet

V minulých týdnech Indonésii ovládla otázka, jakou podobu získá přeorganizovaný kabinet prezidenta. A právě s touto událostí bychom Vás chtěly obeznámit.

Nynější prezident Susilo Bambang Yudhoyono, zvolený již podruhé v přímých volbách roku 2009, jmenoval 21. 10. 2009 novou vládu skládající se z 34 členů. Ovšem nyní dospěl k přesvědčení, že kabinet musí reorganizovat. Zapříčinila to nejen politická korupce v parlamentu, ale chce také zvýšit produktivitu vlády a získat si opět oblíbenost lidu. Právě z řad veřejnosti totiž zazněla ostrá kritika na výkon jeho funkce, zejména za nedostatečná opatření v rámci boje proti korupci a také v dodržování ústavy, například svobody náboženského vyznání. Prezident rovněž potřebuje dosadit do ministerstev specializované pracovníky, se kterými bude výborná komunikace, a pomohou Indonésii zefektivnit výkon státní správy do roku 2014. Prezidentův mluvčí Julian Aldrin Pasha oznámil, že prezident hodlá přeskupený Kabinet Indonéského sjednocení II. oznámit do 20. 10. 2011.

Prezident se tedy v uplynulých dnech sešel s představiteli politických stran a hovořil s nimi o nových cílech a záměrech přeskupujícího se kabinetu. Mezi tyto cíle patří například zodpovědnost za domácí politické problémy. Dále by měli umět reagovat na změny a nejistoty v globální ekonomice a zaměřit se na jasné určení cílů a dat ve vlastní rozpočtové politice.

Prezident již 18. 10. 2011 uveřejnil složení nového kabinetu. Na seznamu se objevila nejen nová jména ministrů, počet ministerstev se zachoval, ale nově připojil i velký počet náměstků ministrů. K oficiálnímu jmenování došlo dalšího dne ráno ve Státním paláci. Dokládáme i odkaz na aktuální seznam ministerstev a ministrů: http://tempointeraktif.com./hg/politik/2011/10/18/brk,20111018-362077,id.html.

Jak si tedy povede nově zvolený kabinet indonéského prezidenta, zatím zůstává otázkou.

Náboženský konflikt: muslimové versus křesťané

Na některých ostrovech Indonésie momentálně dochází ke střetům mezi obyvateli. A čím je to zapříčiněno?

Vzhledem k tomu, že v Indonésii převládá islám, nalezneme zde i radikální muslimy, kteří chtějí potlačit místní křesťanské komunity. K výbojům proti nim začali užívat moderní techniky. Rozesílají textové zprávy nebo propagují skrze internet svatou válku a snaží se pro ni získat další stoupence, aby bojovali proti nevěřícím, tedy i křesťanům. Ministerstvo informací v čele s Tifatulem Sembiringem a Indonéská komise pro ochranu dětí (KPAI) se pokoušejí reagovat, a to blokováním těchto webových stránek i dalších sociálních sítí, které propagují tuto náboženskou nesnášenlivost.

V boji proti křesťanům užili radikální muslimové sebevražedného atentátu na křesťanský kostel ve střední Jávě- 25. 9. 2011. Podle dosavadních informací spadá podezření na Cirebon group, která má na svědomí i jiné atentáty. Na ostrovech zajišťuje bezpečnost nejen policie, ale situaci se snaží uklidnit i elita místních umírněných muslimů, kteří nabídli svou pomoc církvi. Také prezident, vláda, ale i  Din Syamsudin, který je ředitelem druhé největší islámské organizace v zemi, veřejně odsoudili útoky odehrávající se v ulicích měst Indonésie. Ovšem násilí se stále nedaří dostat pod kontrolu. Dokonce došlo k uzavření několika křesťanských kostelů, ke kterým patří i jeden v západní Jávě, ve městě Jatinangor. Zde místní pohlavár Arief Saefolah nijak nebránil radikálním muslimům Islamic Defender Front (FPI) v jejich počínání- uzavření kostela, a znepokojivou skutečností je, že o zabavení věcí se dokonce postaraly i Policejní jednotky civilní služby (Satpol PP).

Důležité je poznamenat, že nepokoje se nevyskytují na celém území státu, jak uvedl indonéský biskup Martinuse Dogma Situmoranga u papeže v Římě. Hlavní problém vidí v tom, že islámské zákony se na některých ostrovech dodržují i v běžném životě. Je tedy otázkou, zda se situace podaří uklidnit a navodit v Indonésii mezi křesťany a muslimy mír.